27.09.2009
Ráno. Vezmu kompas. Zacílím na východ. Zvednu hlavu. Slunce!
Poledne. Vezmu kompas. Zacílím na jih. Zvednu hlavu. Zase jsem se trefila. Chytla jsem ho přímo při činu, na jihu. Slunceho jednoho.
A co teprve večer... Mé každodenní putování za sluncem je prostě stoprocentně úspěšné. Zatím mi slunce nikam nezmizelo, chová se předvídatelně a já za chvíli nejenom, že budu odhadovat čas podle slunce, ale ani nebudu muset nosit kompas.


